Foťák jako talisman, tornádo teorie.

Konceptuální umění je sebevražedné- pojídá samo sebe, zrcadlí se, honí se za svým ocasem, baví se svojí prázdnotou a opájí se svým tělem, které nakonec stejně zahodí, protože nikdy žádné nemělo. Konceptuální umění kritizuje konceptuální umění.
Jedna slečna napsala na Facebook na svou zeď: Nechci se nudit jako ostatní
Nejdřív se mi to líbilo, ale pak jsem si řekl, jestli se vůbec nudit umí, protože nudit se je vznešená věc jak řekl jeden můj kamarád, to tak hned někdo neumí.
Nechci se nudit spíš v jejím případě znamená, chci se cítit jinak než ostatní a vyjímečně. Ale tím že to napsala takhle neironicky, tak vlastně řekla ten první význam. Člověk který kritizuje hipstera je tzv. konceptuální hipster.
Pak jeŠtě napsala při konfrontaci na facebooku, že Aristoteles říkal o lidech, kteří zpochybňují co právě řekli, že jsou prázdní. Jsem prázdný? Nevím kdo se tady "nechce nudit jako ostatní" Ale myslím, že po setkání se mnou (které už bylo) se už nikdy nebude chtít nudit jinak než ostatní:)))
!!!!Tento úvod, toto jediné a pár malých věcí (asi 4) jsem dopsal po videu. Ostatní nechávám původní formě, už jsem to dál neupravil schválně.!!!!

fotit fotku, ne fotit člověka nebo věc jako věc.
sedlák na šumavě, boháč v americe

kontrasty, hlad- rychlopití, extrémy- centrum prahy-zapadákov, klidXruch

zbláznění, být chytřejší než inteligence, smutnější než smutek
city-rovnováha

tón- chrám a raketoplán

droga

milovat a nenávidět- perou se ve mně 2 tyhle polohy

nevěřte lháři, ale co když lhář lže? Mluví pravdu?

kdybych neměl chybu tak ani netvořím a jenom se nudím. Nudit se znamená

proud života
když jsme malý, tak si myslíme že to tu všechno bude napořád

konceptuální umění

materializovat si věci a svoje touhy a démony a tím se jich zbavit.

být zajímavý tím, že si o sobě myslím že jsem zajímavý
(navazuje na mou předchozí Dalióvskou větu: Hraju si na věci (třeba špisovatelem, nebo fotografem) a postupně se jimi stávám"

Proč je spousta pseudoumělců? Protože spousta lidí tvoří pro druhé, ale ne pro sebe

setkávám se s lidma abych v komunikaci s nima tvořil, přistihnu že mě nezajímá to co říkají, že jsem zahleděný do sebe a nevnívám druhého. Fotit fotku, ne fotit člověka.

život a tvorba se často rozlišuje, ale tvorba je součástí života a proto funguje na stejných principech. Což znamená že tak jak se chovám, třeba mluvím tak stejně tak tvořím. Musím změnit sebe a Teprve pak svoji tvorbu.

Každý na této planetě má svoje místo v životě který musí najít
což znamená že já jsem ve svém hledání sebe reálný

samozřejmě to nezbavuje odpovědnosti za svoje činy, k tomu člověk potřebuje víru. Víru v to že může zlepšit svoji pozici pro posmrtný život. Je to tzv. kapsle energetická do který se člověk do stane, tak umře. V životě se lidi snaží dostat se ven z té kapsy, protože nemůžou ustát proud života. ale nejde jim to

cestování časem-

Pozorováním sebe jsem zjistil následující: Když se setkám s člověkem který je "klíčový" tak jsem rozklepaný a nemůžu najednou mluvit, nebo se mi mluví špatně, nemůžu n ajít správná slova a všechno je najdenou rozsypaný-Nezláží přitom na pohlaví člověka nebo postavení nebo prostě na ničem. Budu to teď zacílím při zkoumání. Někdy si pamatuju výroky těch lidí, přikládám jim důležitost a mnohdy zjistím, že se při podobné příležitosti opakují.

Poznámky k videu jako k mediu
Vymýšlel jsem různé steadicamy (stativy)aych zjistil že nejreálnější je když mám foťák jen pověšený klasicky na krku. Chce to jen ultra širokoúhlý objektiv, abych měl v záběru i blízkého člověka a obraz se tak neklepal.

Žít v pravdě znamená říkat to co si myslím, nebo to co nechci říct ale jde to samo ven. Je obrovský problém pak vycházet s lidma a člověk se ostatním vzdaluje, ale zároveň se může dostat, umí se dostat lidem co nejblíž. Má to 2 strany- negativní a pozitivní. Až se přesunu přes tohle období tak to bude období ticha a naslouchání- hledání tónu.

Je to teď můj konceptuální postoj k videu- naprostá oddanost reálnosti. Pojímat tvorbu jako přirozenou věc a odprostit jí od všech umělostí, tak aby to byl zrcadlový odraz realit a jejích dimenzí.
Nikdo neví že natáčím když se nedotýkám fotoaparátu.

Teď budu mluvit o tónu který mají všechny věci živé i neživé kolem nás. Tento tón se dá využít v konceptuálním umění. Pod pojmem konceptuální umění si teď představuju skládání skladby pomócí not, pomocí tónů. Teď mám v plánu jednu věc: 2 videa za sebou (ne vedle sebe!): Na pozadí obrazu bude zvuk ze záznamu televizního výbuchu raketoplánu Explorer. Bude mít efekt ozvěny- "ekvalizér Aréna" Obraz- natáčení v chrámu asi sv. Víta se zoomovým sklem, bude natáčena imaginární raketoplán- tzv poslední záběr bude úplně nejvíc přiblížený strop katedrály. Katedrála a raketoplán mají pro mě společný tón, taky je to společný symbol lidského snažení, lidského života- opak dvou světů- jeden subjektivní duchovní(víra) druhý je okolní "objektivní" věda.

alkohol je jako lupa- za nic nemůže.

Přidal si mě jako přítele --od teď začínám psát a zárověn to natáčím--- na facebook člověk kterého jsem potkal na svojí cestě v létě- Je to ten z videa "Russian writer"´
Večer mu napíšu a pošlu link na naše video, jsem zvědavý co na to řekne. Taky mě zajímá jestli mi pomůže rozluštit dialog který jsme spolu vedli, ten z toho videa.
Já tam jasně lžu a vlastně nelžu, když se ptá: "Obvykle neříkáš lidem, které natáčíš že je natáčíš? A já odpovídám : "není slušné se nezeptat lidí že je natáčím. Teda tak si to aspoň teď pamatuju. Jsem si teď chtěl pustit to video abych to zjistil, ale mám sluchátka na hoře v pokoji a nechci to pouŠtět nahlas protože jde vedle televize.

zbláznění, být chytřejší než inteligence, smutnější než smutek

V poslední době jsem zjistil že někteří lidé v mém okolí skončili v ústavu na psychiatrii. Lidi se mě ptají, jak dělám to že jsem tam ještě taky nebyl?
Začal jsem tedy nad tím přemýšlet a došel jsem k následující teorii: Mám svojí víru, která mi říká, že některý dvířka v životě by se neměly otevírat- třeba tvrdé drogy, sex s mužem, vražda a podobně.

Zjistil jsem, že když jsem smutný a řeknu si- jsi smutnější než smutek a to mi pomůže a už nejsem smutný. Proč jsem nejchytřejší ze všech? Protože jsem chytřejší než inteligence. Proč nejsem nešťastný z lásky? Protože jsem víc než láska. Tohle vede do pekel, protože si to vybera svoji daň. Je potřeba být nešťastný a zase šťastný a chytrý a pak zase hloupý. Pokud se vydáme jen jednou cestou, tak v ní můžeme dokázat hodně, ale je to jako se upsat čertu, zaplatíme za to později daň.

-----myšlenky ku probíhajícímu natáčení---

je fajn to že vidíte když mažu písmenka, protože tím dělám korekci jinak spontáního (reálného) psaní... úmět psát neznamená milionkrát opravovat text, ale psát tak aby se už opravovat nemusel. Ale tím bychom zapudili naší přirozenou součást, takže to taky není dobře, ale je zajímavé nad tím takto přemýšlet. Kde je kontrola-realita-přirozenost. Kde jsou hranice? Jak se překrývají jak s tím zacházet?

Musím všechno probrat a prožít to abych se vrátil zase zpátky k jednoduchému vnímání?
Je to cesta zpátky k dětství? Ke svému prvnímu tělu

fotit fotku, ne fotit člověka nebo věc jako věc.
sedlák na šumavě, boháč v americe

Na cestě jsem naposled tak nějak fotil. Proč si za těmi fotkami teď nestojím? Protože jsem tehdy fotil fotku a ne toho člověka jako takového. Fotil jsem svůj obraz v hlavě a ne skutečnost. Snažil jsem se skutečnost narvat do mýho obrazu co mám v hlavě, do nějakýho stylu a tím pádem je to prázdný. Zkusím to teď udělat jinak .
Dlouho jsem nefotil akty, dlouho jsem neviděl nahou ženu. Vlastně ani nevím proč jsem s tím přestal, balo to docela hezký vidět nahý ženy, ale taky dost stresující protože jsem si vedle nich připadal ošklivý, protože jsem si myslel že mě odmítnou.

Foťák jako talisman

Používal jsem foťák jako obranu proti odmítnutí. Kdyžtak jsem mohl sám sobě říct, když jsem se do ní zamiloval, že to byla přece celé tvorba. Zároveň když jsem fotil, tak bylo dovoleno něco co normálně není a byla to taková hra kde bylo povoleno vše co jsme si povoli ale to už píšu co jsem napsal dřív (v článku "koncept na minulém blogu) Někdy ale když se setkám s ženama tak netvořím a to je chyba- toho bych se měl vyvarovat protože když se se mnou už pak žena nechce setkat podruhé tak nic nemám a je to zapomenuto pro svět. V tom případě o tom napíšu nebo přetvořím jiným díle- třeba v malbě bych to tak mohl udělat. Už vidím ten název: Cyklus obrazů s názvem "Vzpomínky na ženy, které jsem nenafotil"
Taky musím víc využívat tajný natáčení.

tornádo teorie.
kontrasty, hlad- rychlopití, extrémy- centrum prahy-zapadákov, klidXruch

Teorie s názvem tornádo je nepřesná v prvotním výkladu příkladu, ale nevadí, lepší teď nemám nebo nechci hledat. Viděl jsem teď dokument o tornádech v televizi. Myslel jsem si že kudy projde tornádo tak tam je vše zničeno, ale tam popsali že tornádo je tvořeno několika malými víříky a v určitých částech středu tornáda může panovat klid. Jing a jang, protikladné síly. Kontrasty. Mám rád kontrasty, třeba držím půst a pak se přejím, nebo abstinuju a pak se opiju hodně. Nebo žiju většinu času na okraji Prahy v klidu a míru a pak vyjedu do centra (do okolního objektivního života)na chvilku,. kde se setkávám s lidma.

Video poslední- Čerstvá zástavba podobný satelitu- budovy rozestavěné a už je tam slyšet lidské drama. Přenos v čase. Kontrast.

Všechny moje myšlenky se postupně propojují, vše se točí v tezích- v útržcích myšlenek, kteé jsem napsal výše, abych je nazapomněl.

Měl bych víc tvořit než psát. Fotit, natáčet než mluvit. Myslím že už o tom píšu ve článku Zenperiod(pak dohledám)
-----------------------
Praha 7. 1. 2009